psi

Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti 1 - mozkovna 2 - nosní partie 3 - nosní hřbet 4 - čenich 5 - stop 6 - čelo 7 - temeno 8 - týlní hrbol 9 - líce 10 - horní pysk 11 - dolní pysk 12 - krk 13 - šíje 14 - hrdlo 15 - kohoutek 16 - hrudník 17 - předhrudí 18 - plece 19 - rameno 20 - loket 21 - předloktí 22 - zápěstí 23 - nadprstí (záprstí) 24 - první prst (paspárek) 25 - tlapka hrudní končetiny 26 - dráp 27 - nášlapný polštářek 28 - hřbet 29 - bedra 30 - záď 31 - hrbol kosti kyčelní 32 - slabina 33 - předkolenní řasa 34 - břicho 35 - kořen ocasu 36 - ocas 37 - hrbol sedací kosti 38 - stehno 39 - koleno 40 - bérec 41 - hlezno 42 - nárt 43 - tlapka pánevní končetiny ZEVNĚJŠEK PSA Pro popis zevnějšku je vhodný určitý postup. Začíná se popisem hlavy, následuje popis krku, šíje, hrdla, kohoutku, hrudníku a prsou, beder, zádi, ocasu, břicha, slabin, následuje popis hrudní končetiny a popis pánevní končetiny. Často užívaným termínem trup se při popisu míní hrudník, hřbet, bedra, záď, břicho, slabiny. Při popisu rozlišujeme části těla (větší - např. hlava) a tělesné krajiny (menší - např. obličejová). Konstituční typy, určované podle stavby těla a zevního vzhledu (habitu): 1. leptosomní (představitel = chrt), 2. mesosomní (= přechod mezi typem leptosomním a pyknickým), 3. pyknický (představitel = svatobernardský pes, buldok, kavkazský ovčák). Formát těla psa závisí na vzájemném poměru výšky těla (měřené v kohoutku) a délky těla (měřené od kloubu ramenního po hrbol kosti sedací). Rozeznává se formát těla čtvercový (kohoutková výška se rovná délce těla) nebo obdélníkový (délka těla je větší než kohoutková výška). Hlava může být dlouhá, krátká, široká, úzká, těžká, lehká, jemná, ušlechtilá, neušlechtilá, hrubá, přiměřená. Čelo může být široké, úzké, dlouhé, krátké, ploché, klenuté, vypouklé, zaoblené, zužující se k očím. Čelní rýha může být mělká, hluboká. Nadočnicové oblouky mohou být výrazné, nevýrazné. Líce mohou být vystouplé, ploché, masité, suché. Nos může být krátký, dlouhý, tupý, zašpičatělý, široký, úzký. Čenich může být černý, hnědý, břidlicově šedý, bezový, masový nebo skvrnitý. Pysky mohou být masité, tenké, převislé, volné, přiléhající, nepřiléhající, silné, slabé, jemné. Nosní hřbet může být rovný, klenutý (klabonos), proláklý. Stop může být výrazný (silně vyznačený), nevýrazný (naznačený), neznatelný. Týlní hrbol může být výrazný, nevýrazný, neznatelný. Ucho (ušní boltec) může být nasazené nízko, středně vysoko, vysoko. Ucho může být vzpřímené, překlopené, zavěšené, dozadu složené, kupírované. Ucho může být dlouhé, krátké, široké, úzké, malé, střední, velké, tenké, masité, zašpičatělé, zaoblené, měkké, pevné, dobře nebo špatně nesené, nízko nebo vysoko lomené. Oko může být kulaté, oválné, mandlovité, trojúhelníkovité, šikmo uložené, otevřené, zapadlé, vystouplé. Oko může být tmavé, světlé, hnědé, světle hnědé, jantarové, dravci, rybí. Výraz oka může být klidný, živý, sebevědomý, nejistý, plachý, zlý, zákeřný. Krk může být dlouhý, krátký, silný, svalnatý, slabý, štíhlý, suchý, klenutý, jelení (prohnutý), vysoko nebo nízko nasazený. Šíje může být klenutá, ladná, krátká, dlouhá. Hrdlo může být suché, vyniklé, s lalokem. Kohoutek může být vysoký, nízký, krátký, dlouhý, výrazný, nevýrazný. Hrudník může být hluboký, mělký, úzký, široký, klenutý, sudovitý, plochý, krátký, dlouhý. Předhrudí může být zepředu široké, úzké, dobře vyvinuté, dobře osvalené, hubené, vpadlé, ostré, oválné. Hřbet může být rovný, vyklenutý, pronesený, kapří, pevný, měkký, široký, úzký, krátký, dlouhý, spáditý, osvalený dobře nebo slabě. Bedra mohou být dlouhá, krátká, pevná, měkká, klenutá, rovná, široká, úzká, dobře nebo volně vázaná se hřbetem. Záď může být rovná, šikmá, spáditá, strmá, dlouhá, krátká, široká, úzká, osvalená dobře nebo slabě. Ocas může být silný, mohutný, hrubý, jemný, slabý, dlouhý, krátký, nasazený vysoko, nízko, správně, špatné, nesený dolů rovně nebo se zakřivením, přetočený na záď, stočený na zádi, vzhůru nesený, kupírovaný (krátce nebo dlouze). Břicho může být objemné, sudovité, volné, spuštěné, pevné, vtažené, jelení. Slabiny mohou být pevné, plné, volné, vpadlé, vyplněné. Předkolení řasa může být výrazná, nevýrazná. Hrudní končetiny mohou být rovné, strmé, silné, slabé, pevné, jemné, zaúhlené dobře nebo vadně, osvalené dobře nebo slabě, jejich postoj může být korektní nebo nekorektní. Plece mohou být krátké, dlouhé, šikmé, strmé, pevné, volné, lopatka může být zaúhlena správně, nesprávně. Rameno může být dlouhé, krátké, strmé, správně uložené, osvalené dobře nebo špatně. Loket může být pevný, volný, vybočený, vbočený, přilehlý. Předloktí může být dlouhé, krátké, silné, slabé, rovné. Zápěstí může být silné, slabé, výrazné, nevýrazné. Záprstí může být dlouhé, krátké, pevné, měkké, strmé, sbíhavé, rozbíhavé, sevřené, rozevřené. Prsty hrudní končetiny mohou být pevné, volné, klenuté, ploché, rozevřené, sevřené. Tlapka může být pevná, měkká, malá, velká, plochá, klenutá, rozevřená, uzavřená, okrouhlá (kočičí), podlouhlá (zaječí), medvědí. Našlápné polštářky mohou být vysoké, ploché, silné, slabé. Drápy mohou být silné, slabé, světlé, tmavé. Pánevní končetiny mohou být rovné, strmé. Hrbol kosti kyčelní může být výrazný, nevýrazný, znatelný, neznatelný. Hrbol kosti sedací může být výrazný, nevýrazný. Stehno může být krátké, dlouhé, silné, slabé, slabě nebo silně osvalené, plné, hubené. Koleno může být silné, slabé, výrazné, nevýrazné, vybočené, vbočené. Bérec může být dlouhý, krátký, silný, slabý, osvalený dobře nebo slabě, postavený strmě, šikmo. Hlezno může být silné, slabé, výrazné, nevýrazné, úzké, široké, vysoko nebo nízko od země. Nárt může být krátký, dlouhý, silný, slabý, kolmo postavený, podsunutý, předsunutý. Prsty pánevní končetiny, tlapka, našlápne polštářky a drápy jako na končetině hrudní. Osrstění může tvořit u plemen dlouhosrstých nebo hrubosrstých vous na konci čenichové partie, obočí nad očima, praporce na končetinách, kartáč na ocase. 1 - lebka 2 - krční obratle 3 - hrudní obratle 4 - bederní obratle 5 - ocasní obratle 6 - žebra 7 - lopatka 8 - ramenní kost 9 - vřetenní kost 10 - loketní kost 11 - zápěstní kosti 12 - záprstní kosti 13 - prstní kosti 14 - pánev 15 - stehenní kost 16 - holenní kost 17 - nárt Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Lebka - pohled zleva 1 - temenní kost 2 - čelní kost 3 - slzní kost 4 - jař­mová kost 5 - spánková kost 6 - horní čelist 7 - řezá-ková kost 8 - nosní kost 9 - dolní čelist Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Lebka - pohled zdola 1 - týlní otvor 2 - týlní kost 3 - klínová kost 4 - spánková kost 5 - křídlatá kost 6 - radličná kost 7 - jařmová kost 8 - patrová kost 9 - patrový výběžek horní čelisti 10 - patrový výběžek řezákové kosti Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti KOSTRA I. Kostra je opornou složku pohybového aparátu, a tím pevnou schránku pro řady orgánů. Kosterní soustava pozů­stává z kostí, chrupavek a jejich spojů. Kost je samostatný orgán, tvořený kostní tkání. Rozeznáváme kostní tkáň hutnou (kompaktní) a houbovitou (spongiózní). Na povrchu kryje kost okostice. Dutiny v kostech vyplňuje kostní dřeň. Do kostí vstupují cévy a nervy. Podle tvaru rozlišujeme kosti dlouhé, kosti ploché a kosti krátké. Mezi sebou jsou kosti spojeny buď vmezeřenou tkání (kterou může být vazivo, chrupavka nebo kost) nebo kloubně (kosti se stýkají plochami pokrytými chrupavkou, zvlhčovanou na povrchu tzv. kloubním tihem). Kloub je na povrchu kryt vazivovým kloubním pouz­drem. Kloubní plochy udržuje ve stálém dotyku přilnavost kloubního tihu, atmosférický tlak, samo kloubní pouzdro a vazy. Rozeznáváme klouby kulovité (příkladem může být kyčelní kloub), klouby hrbolové (kloub hla­vový), klouby ploché (klouby výběžků obratlů) a klouby tuhé (spojení kosti křížové a kostí pánevních). Kostra se dělí na kostru trupu, kostru hlavy a kostru končetin. Kostru trupu tvoří páteř složená z obratlů, žebra a hrudní kost. Páteř se skládá z několika oddílů: krční (7 obratlů, první dva jsou tvarové odlišné - nosič a čepovec), hrudní (13 obratlů, k nimž se připojuje 13 párů žeber), bederní (7 obratlů), křížové obratle (jsou 3 a srůstají v křížovou kost) a ocasní (20 - 23). Jednotlivé obratle spojují meziobratlové ploténky (chrupavčité) a meziobratlové klouby. Hrudní obratle, žebra a hrudní kost tvoří hrudní koš. Žebra rozeznáváme pravá (připojují se kloubně prostřednictvím žeberní chrupavky přímo ke kosti hrudní, je jich 9 párů) a nepravá (jejich žeberní chrupavky se spojují v žeberní oblouk, jsou jich 4 páry). Hrudní kost je složena z 8 článků, spojených chrupavčitými ploténkami, které ve stáří zkostnatí. Lebka se dělí na mozkovnu a obličejovou část. Mozkovna ohraničuje lebeční dutinu a tvoří ji kosti párové a nepárové. Z nepárových kostí to je na spodině lebeční klínová kost a čichová kost (čichová kost odděluje lebeční dutinu od dutiny nosní) a týlní kost. Ty dopl­ňuje v klenbě lebeční dutiny mezitemenní kost. Klenbu lebeční dutiny tvoří ještě kosti párové - kosti temenní, kosti čelní a po stranách kosti spánkové. Obličejovou část tvoří obličejové kosti ohraničující dutinu ústní a nosní. K nepárovým obličejovým kostem patří spodní čelist a na spodině dutiny nosní kost radličná. K párovým obličejovým kostem se počítají horní čelisti, kosti řezákové, kosti nosní, kosti slzní, kosti jařmové, kosti patrové, křídlaté a v nosní dutině skořepy. Na spodině ústní dutiny se nachází jazylka, která tvoří oporu pro jazyk, okolní jazylkové svaly a upevňuje hrtan. Nosní dutina má strop tvořený čelními kostmi, nosními kostmi, výběžky kostí řezákových a horních čelistí. Její spodinu tvoří tvrdé patro (jež současně tvoří strop ústní dutiny). Tvrdé patro je tvořeno patrovými výběžky kostí řezákových, patrovými výběžky horních čelistí a kostmi patrovými. Svislou chrupavčitou přepážkou je nosní dutina rozdělena na dvě poloviny. Spodním okrajem zapadá tato přepážka mezi obě křídla kosti radličné. Uvnitř dutiny nosní jsou uloženy nosní skořepy (horní, střední a dolní). Horní a střední nosní skořepy jsou tvořeny kornoutovitým výběžkem čichové kosti, dolní nosní skořepa odstupuje od vnitřní plochy horní čelisti a dělí se na dvě lamely (jedna z nich je zavinutá vzhůru, druhá dolů). V kostech ohraničujících nosní dutinu jsou vedlejší nosní dutiny. Jsou vyvinuté v kostech čelních a v horních čelistech. Z kosti čichové vybíhají tenké kostěné lamely, které se kornoutovitě zavíjejí a tvoří čichové bludiště. Lebeční kosti jsou vzájemně spojeny v lebečních švech (ploché kosti), chrupavčitými sponami (kosti lebeční spodiny) a kloubně (spojení spodní čelisti se spánkovou kostí v kloubu čelistním). Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Lebka - pohled shora 1 - týlní kost 2 - mezitemenní kost 3 - temenní kosti 4 - šupinná část spánkové kosti 5 - jařmový oblouk 6 - čelní kosti 7 - jařmová kost 8 - nosní kosti 9 - horní čelist 10 - řezáková kost Svalová soustava Povrchová svalovina trupu - pohled zleva 1 - kápový sval 2 - vzpřimovač hlavy a krku 3 - deltový sval 4 - trojhlavý sval 5 - nejširší zádový sval 6 - prsní svaly 7 - zevní šikmý břišní sval 8 - vnitřní šikmý břišní sval 9 - pažní sval 10 - krejčovský sval 11 - dvojhlavý stehenní sval Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti SVALOVÁ SOUSTAVA Zahrnuje hladké svalstvo, srdeční svalovinu a žíhané svalstvo (kosterní). Žíhané svalstvo představuje aktivní složku pohybového ústrojí. Podstatou činnosti svalů je schopnost smršťovat se, zkracovat (až na polovinu délky v nesmrštěném stavu). Typický kosterní sval má bříško, tvořené svalovými vlákny, jež na obou koncích přechá­zejí ve šlachy. Jedna tvoří odstup (pevné místo, odkud sval vychází) a druhá úpon (místo, kam se upíná, kde sval vykonává svoji funkci). Svaly mohou být jednoduché (s jedním bříškem) nebo rozeklané (mají několik bří­šek). Některé svaly působí souhlasně (tzv. sdruženci), jiné opačně (tzv. protivníci). Kosterní svaly. Rozlišujeme kožní svaly, svaly hlavy, trupu, hrudní končetiny a pánevní končetiny. Ke svalům hlavy patří svaly okohybné, uchohybné, hltanové aj. (tzv. ústrojové), svaly lícní neboli mimické a žvýkací. Svaly trupu se třídí takto: svaly uložené nad páteří (natahovači páteře), svaly uložené pod páteří (ohýbací páteře), svaly hrudní stěny, svaly břišní stěny, bránice (oddělující dutinu hrudní od dutiny břišní) a svaly ocasu. Ze svalů hrudní stěny jsou zvláště pro dýchání důležité svaly mezižeberní. Svaly břišní stěny jsou 4 ploché svaly, které fungují jako břišní lis. Svaly ocasu se dělí na vzpřimovače a schylovače (první jsou na svrchní, druhé na spodní straně ocasu). Svaly hrudní končetiny se dělí na svaly připojující hrudní končetinu k trupu a k hlavě, svaly plece a svaly před­loktí a záprstí. Svaly předloktí se člení na skupinu natahovačů a ohybačů. Svaly pánevní končetiny se dělí na svaly bederní, pánevní, svaly stehenní a svaly bércové. Ty se dále člení na dvě skupiny: vpředu a zevně jsou uloženy ohybače hleznového kloubu a natahovače prstů, na zadní ploše jsou ohybače prstů a natahovače hleznového kloubu. Trávicí ústrojí II. Hlava v podélném řezu 1 - dolní čelist 2 - hrot jazyka 3 - tělo jazyka 4 - kořen jazyka 5 - jazylka 6 - příklopka (epiglotis) 7 - průdušnice 8 - jícen 9 - nosohltan 10 - měkké patro 11 - tvrdé patro Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Trávicí trubice 1 - vrátník žaludku 2 - dvanáctník 3 - tenké střevo 4 - slepé střevo 5 - tlusté střevo 6 - konečník 7 - kraniální (přední) okružní tepna Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti TRÁVICÍ ÚSTROJÍ II. Z dutiny ústní jde potrava do hltanu, který je společnou cestou pro soustavu zažívací i dýchací (obě soustavy se zde kříží). Dělí se na nosohltan, ústní část a zadní část hltanu. Z hltanu pokračuje trávicí ústrojí jícnem. Ten pro­chází krkem a dutinou hrudní, proniká bránicí a vstupuje v dutině břišní do žaludku. Hlavní část trávicího ústrojí je uložena v břišní dutině. Žaludek je jednoduchý, jednokomorový, vakovitý, směrem k tenkému střevu se zužuje. Vstup jícnu do žaludku, zvaný česlový otvor, je nálevkovitý, a tak umožňuje psu snadné zvracení. Přechod žaludku do střeva uzavírá vrátník. Střevo je rourovité a dělí se na několik oddílů. Rozeznáváme tenké střevo a tlusté střevo, na tenkém střevě rozlišujeme dvanáctník (je hned za žaludkem, v pravé polovině těla), lačník (nej­delší část střeva, tvoří 6-8 kliček) a kyčelník (ústící do tlustého střeva), tlusté střevo sestává ze slepého střeva (tvoří dvě až čtyři krátké kličky), tračníku (má část vzestupnou, příčnou a sestupnou - podle uložení v břišní dutině) a konečníku (poslední úsek tlustého střeva), který vyúsťuje na tělní povrch řitním kanálem a otvorem. Do stran řitního otvoru vyúsťují drobnými otvůrky dva řitní váčky, plné aromatických žláz produkujících páchnoucí sekret. Do střeva vylučují své produkty dvě velké žlázy - játra a slinivka břišní. Játra vylučují žluč, napomáhající trávení tuků, slinivka břišní vylučuje vedle hormonů trávicí šťávy, napomáhající trávení bílkovin, sacharidů a tuků. Vývod jater (žlučovod) vyúsťuje společně s vývodem slinivky břišní do dvanáctníku, a to asi 2 - 5 cm za vrátní­kem. Dýchací ústrojí Nosní dutina v podélném řezu 1 - dutiny v čelní kosti 2 - nosní skořepy Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Plíce levá a pravá (schéma) 1 - přední část předního laloku 2 - zadní lalok 3 - přední lalok 4 - zadní lalok 5 - střední lalok 6 - průdušnice 7 - mízní uzlina Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti DÝCHACÍ ÚSTROJÍ Sdružuje orgány, které obstarávají výměnu plynů mezi organismem (krví) a vnějším prostředím. Vdechovaný vzduch přivádí tělu kyslík, vydechovaný odvádí z těla kysličník uhličitý a vodní páru. Dýchací ústrojí je též důleži­tým regulátorem tělesné teploty. Rozlišujeme dýchací cesty a vlastní dýchací orgány - plíce, v nichž dochází k výměně plynů. Dýchací cesty jsou trubice vystlané sliznicí. Buňky tvořící tuto sliznici mají na svém povrchu (volném) jemné řasinky. Sliznice je zvlhčována sekretem drobných hlenových žlázek. Řasinky vyhánějí hlen se zachycenými nečistotami z dýchacích cest. Tak se vdechovaný vzduch čistí od mechanických nečistot. Kromě toho se při průchodu dýchacími cestami vdechovaný vzduch předehřívá. Dýchací cesty končí několikanásobně rozvětve­nými průduškami, které navazují na dýchací kanálky v plicích. Ty jsou zakončeny plicními sklípky. Plicní sklípky jsou zakončené slepě, vystlané plochými buňkami (jednovrstevný dýchací epitel). Ke sklípkům a kanálkům při­léhá těsně hustá síť jemných cév (kapilár). Kyslík ze vzduchu prostupuje dýchacím epitelem a stěnou kapilár do krve, váže se na červené krevní barvivo (hemoglobin v červených krvinkách) a vytěsňuje kysličník uhličitý, který naopak prostupuje z krve do sklípků a dýchacích cest, odkud je vydechován. Rozeznáváme horní cesty dýchací (nosní dutina a část hltanu) a dolní cesty dýchací (hrtan, průdušnice, průdušky). Dýchacím orgánem jsou plíce. Nosní dutina se otevírá na povrch těla nozdrami a vzadu přechází do nosohltanu dvěma otvory zvanými choany. Středem ji dělí rovná přepážka. V každé polovině nosní dutiny jsou tři spirálovitě zavinuté nosní skořepy. V zadní části dutiny nosní se nacházejí četné čichové skořepy. Nosní dutina je vystlána dýchací sliznicí s řasinkami a hlenovými žlázami a sliznicí čichovou. Čichová sliznice kryje především čichové skořepy a přilehlé úseky nosní přepážky. Je žlutohnědé barvy a je sídlem buněk pro vnímání čichových podnětů. Větřící ústrojí (dvě trubičky při spodním okraji přepážkové chrupavky) je v přední části dutiny nosní. Vzadu končí slepě, vpředu ústí do kanálku, který vede ze dna nosní dutiny na strop dutiny ústní, kde končí na řezákové bradavce (na patře, za řezáky). Vdechnutý vzduch se dostává přes hltan do hrtanu. Hrtan tvoří chru­pavky hrtanové (příklopka, štítná chrupavka, konvicovité chrupavky a chrupavka prstenčitá) a obsahuje hlasové ústrojí. Za hrtanem následuje průdušnice, vyztužená chrupavčitými prstenci. V úrovni 6. mezižebří se průduš­nice dělí v hrudní dutině na dvě hlavní průdušký (pravou a levou), které vstupují do plic. Pravá a levá plíce jsou vlastní dýchací orgány, uložené v hrudní dutině. Jsou rozděleny hlubokými zářezy na laloky. Jsou pružné, měkké, podle stupně překrvení světle až tmavě růžové barvy. Hrudní dutinu vystýlá pohrudnice, která tvoří dva pohrudničné vaky. Ty se uprostřed stěnami stýkají a vzniká tak přepážka zvaná středohrudí. Ve středohrudí prochází jícen, průdušnice, srdečnice (aorta) a autonomní nervy. Je zde uloženo srdce v osrdečníku a mízní uzliny hrudní dutiny. Močové ústrojí Schéma ledviny psa 1 - močovod 2 - močová pánvička 3 - ledvinná tepna Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Uložení ledvin - pohled ze hřbetní strany 1 - pravá ledvina 2 - levá ledvina 3 - XII. hrudní obratel 4 - XIII. žebro 5 - III. bederní obratel Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti MOČOVÉ ÚSTROJÍ Sdružuje orgány, které z těla vylučují a odvádějí odpadní látky vznikající při výměně látkové. Převádějí tělu nepo­třebné látky z krve do moče. Močové ústrojí zahrnuje ledviny a vývodné močové cesty. Vlastní vyměšovací žlázou je ledvina (pravá a levá). Její základní funkční jednotkou je nefron, ledvinný kanálek, jehož slepý počátek se roz­šiřuje v pouzdro tepenného klubíčka. Z klubíčka se filtruje z krve do dutiny pouzdra primární moč. Z té vstřebává zpětně ledvinný kanálek opředený sítí kapilár vodu a látky pro tělo nutné. Z ledviny odchází moč vývodnými cestami močovými, jejichž stěny jsou tvořeny sliznicí a hladkou svalovinou. Vývodné cesty močové představují dvě ledvinné pánvičky, dva močovody, močový měchýř a močová trubice (samčí nebo samicí). Ledviny jsou fazolovitého tvaru, červenohnědé barvy, zavěšené na stropě břišní dutiny, v úrovni prvních tří bederních obratlů. Pravá ledvina je posunuta více kupředu. Ledvina je trubičkovitá žláza. Trubičky (močové kanálky) začínají v ledvinné kůře z váčkovitého rozšíření - Baumanova pouzdra, do něhož se vchlipuje klubíčko tepenných vlásečnic. Baumanovo pouzdro a tepenné klubíčko tvoří dohromady ledvinné tělísko. Močový kaná­lek tvoří nejprve v kůře husté kličky, pak se napřimuje, probíhá do dřeně a odtud se vrací zpět do kůry, kde znovu vytváří husté kličky. Opět se napřimuje, spojuje se se sousedními kanálky ve vývody, které ústí na ledvinné bra­davce, uložené v ledvinné pánvičce. Vývodné močové cesty začínají ledvinnými pánvičkami uloženými v ledvinné jamce, pokračují močovody, které vystupují z ledvinných pánviček a vedou moč do nepárového močového měchýře. Z něho vychází močová trubice, ústící u feny do poševní předsíně a u psa na vrcholu penisu. Pohlavní ústrojí I. Pyj (penis) v podélném řezu 1 - houbovité těleso 2 - močová trubice 3 - topořivé těleso 4 - šourek 5 - předkožka 6 - kost pyje Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Varle a nadvarle (schéma) 1 - vazivový obal 2 - přepážky 3 - po­délný pruh středo­vého vaziva 4 - síť varlete 5 - lalůčky varlete 6 - vývodné kanálky varlete 7 - kanálek vývodu nadvarlete 8 - chámovod 9 - přímý semenotvorný kanálek 10 - stočený semenotvorný kanálek Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Varle a nadvarle 1 - varle 2 - nadvarle 3 - semenný provazec Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Část močových a vývodných pohlavních cest psa 1 - močový měchýř 2 - močovod 3 - předstojná žláza 4 - chámovod 5 - močová trubice 6 - ústí močovodu Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti POHLAVNÍ ÚSTROJÍ I. Pohlavní ústrojí umožňuje rozmnožování. U obou pohlaví se skládá z pohlavních žláz a vývodných cest. Samčí pohlavní ústrojí. Pohlavní žlázy, varlata, se zakládají v dutině břišní a teprve po narození jedince sestupují do šourku (mimo břišní dutinu). U psa začíná sestup varlat ve 4. týdnu po narození a končí v desátém týdnu. Nesestoupí-li varle do šourku, hovoříme o jednostranném či oboustranném krýptorchismu. Samčí vývodné cesty a kopulační orgán (penis) umožňují samčím buňkám (spermiím), které vznikají ve varleti, proniknout do samičího pohlavního ústrojí. K vývodným cestám pohlavním se druží u psa jediná přídatná pohlavní žláza, prostata. Varle je párový orgán a skládá se ze stočených semenotvorných kanálků, v nichž vznikají a zrají samčí pohlavní buňky, spermie. Je oválného tvaru, uložené v mezinoží, v šourku. Vývodné kanálky vystupující z varlete tvoří základ nadvarlete, které je přirostlé k okraji varlete. Z nadvarlete vychází chámovod, který prochází tříselným kanálem do pánevní dutiny, kde ústí na semenném hrbolku do močové trubice, hned po jejím výstupu z močo­vého měchýře. Od tohoto místa jsou vývodné cesty močové zároveň vývodnou cestou pohlavní. Zde obdává zevně močovou trubici prstencovitá prostata, jejíž sekret je součástí ejakulátu (chámu). Samčím kopulačním orgánem je penis (pyj), jehož podstatou je topořivé těleso. U psa je v topořivém tělese pyje kost, která umožňuje zavedení pyje do pochvy feny ještě dříve, než došlo k dokonalému ztopoření pyje. Topořivé těleso žaludu pyje vytváří několik centimetrů za vrcholem pyje uzlovité zduření, které zbytní až po zasunutí pyje do pochvy feny a vyvolává jev, známý při kopulaci jako „svázání". Neztopořený penis je zasunut v předkožce, která ční ze spodní břišní stěny na zřetelné kožní řase a skrývá volnou část pyje. Kůže předkožky navazuje dozadu do mezinoží na hladkou, lesklou a málo ochlupenou kůži šourku. Při pohlavním podráždění se otevřou tepny přivádějící krev do topořivého tělesa penisu a silným překrvením dutinek v topořivém tělese je vyvolán tlak na pevný vazivový obal penisu, což vyvolává jeho ztuhnutí. Varle funguje též jako žláza s vnitřní sekrecí. Vylučuje samčí pohlavní hormon, který podmiňuje typický samčí výraz (sekundární pohlavní znaky samce, samčí chování) Pohlavní ústrojí II. - Samičí pohlavní ústrojí 1 - děložní tělo 2 - vyústění močové trubice do poševní předsíně 3 - poševní předsíň 4 - pochva 5 - děložní krček 6 - děložní rohy 7 - ústí vejcovodu 8 - vaječníky Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Schéma pohlavního cyklu feny proestrus (přípravné období) estrus (období vlastní říje) metestrus (období po říji) anestrus (období pohlavního klidu) doba trvání (dny): 5 - 9; 5 - 12; 60 - 63; 90 -120 změny na děložní sliznici: 1 - na vaječnících dozrávají Graafovy folikuly 2 - folikuly praskají, vajíčka se uvolňují (ovulace) 3 - v místě vyprázdně­ného folikulu se vytváří žluté tělísko Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti POHLAVNÍ ÚSTROJÍ II. Samicí pohlavní ústrojí. Pohlavní žlázy představují vaječníky. Jsou uloženy v břišní dutině, před pánví. Samičí vývodné cesty pohlavní jsou vejcovody, děloha, pochva, poševní předsíň a vulva (přeska). Poševní předsíň a vulva jsou zároveň i konečným úsekem vývodných cest močových. Vaječník je párový podélně oválný útvar 1-2 cm dlouhý. Z povrchově uloženého zárodečného epitelu vaječníku vznikají a dozrávají samičí pohlavní buňky - vajíčka, která se periodicky (v době říje) uvolňují a pronikají do vej­covodů, případně do dělohy. Vejcovod je 5-10 cm dlouhá trubička, která začíná nálevkovitým rozšířením, jež lne k povrchu vaječníku a usnadňuje tak proniknutí vajíčka do vejcovodu. Vejcovod navazuje na děložní roh. Děloha je u feny dvojrohá. Má déložní tělo a pravý a levý děložní roh. Děložní rohy jsou tenké. Tělo je krátké a vzadu uza­vřeno děložním krčkem, který vyčnívá jako děložní čípek do pochvy. Děloha má silnou svalovou a slizniční stěnu. Ze sliznice je v prvních fázích březosti vyživován zárodek a svalovina děložní stěny se účastní při vypuzování plodu za porodu. Pochva je rozdělena vyústěním samičí močové trubice na přední část, vlastní (kopulační) pochvu a zadní část, poševní předsíň. Poševní předsíň je společnou vývodnou cestou pohlavní a močovou a je zakončena vulvou. Stydkou štěrbinu vulvy ohraničují po stranách valovité stydké pysky. Ve spodní části stydké štěrbiny vulvy je poštěváček. Samičí pohlavní ústrojí vytváří samičí pohlavní buňky (vajíčka), umožňuje jejich oplození a skýtá vhodné pro­středí a výživu zárodku. V době říje bývají při kopulaci a svázání vpraveny samčí pohlavní buňky (spermie) do pochvy. Spermie pronikají děložním krčkem (který je fyziologický otevřen pouze v době říje a při porodu) do dělohy a vejcovodů. Zde se setkávají s vajíčky a právě ve vejcovodu dochází k oplození. Oplozené vajíčko (zygota) proniká vejcovodem do dělohy, kde se uhnízdí ve sliznici, vznikají zde i plodové obaly a vyvíjí se plod. Spojením plodových obalů a děložní stěny vznikne placenta. Plod je vyživován prostřednictvím krevního oběhu placenty (ta zprostředkovává přenos výživných látek a výměnu plynů z krve děložní stěny matky). Po dovršení 60-66 dnů březosti je při porodu plod vypuzen z těla matky jako novorozenec. Vaječníky, vejcovody i děloha jsou zavěšeny v břišní a pánevní dutině na pružných závěsech. Plody bývají v době březosti uloženy především v děložních rozích. Vaječníky jsou též žlázy s vnitřní sekrecí. Vylučují samičí pohlavní hormon, který ovlivňuje vývoj dělohy a typické samičí znaky (sekundární pohlavní znaky). Na vaječnících se objevují v době mezi říjemi a zvláště v době březosti oválné vyvýšeniny, žlutá tělíska, která vylučují hormon, jež zajišťuje zdárný průběh březosti a ovlivňuje rozvoj mléčné žlázy. Krevní a mízní ústrojí Schéma krevního oběhu Z pravé předsíně (1) jde krev do pravé komory (2) a odtud plicní tepnou (3) do plic (4). Zde se okysličuje a je vedena plicními žílami (5) do levé předsíně (6). Odtud se dostává do levé komory (7) a z ní srdečnicí (8) do těla, k jednotlivým orgánům. Ze srdečnice vystupuje silný cévní kmen (10), vedoucí okysličenou krev do hlavy, krku a hrudních končetin. Odkysličená krev z těchto částí těla je vedena žílami, které se slévají v přední dutou žílu (11). Ta vstupuje do pravé předsíně. Z ostatních částí těla vedou odkysličenou krev žíly, které se vlévají do zadní duté žíly (9), jež vede krev rovněž do pravé předsíně (1). (Krev okysličená červeně, krev odkysličená šedě.) Mízní cévy (12) sbírají mízu ze všech částí těla (z přední i zadní poloviny) a vlé­vají se do přední duté žíly (11). 13 - játra 14 - střevo 15 - ledviny 16 - žlázy s vnitřní sekrecí 17 - slezina Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Srdce 1 - levá podklíčková tepna 2 - srdeč­nice 3 - tepenný kmen pro přední část těla 4 - přední dutá žíla 5 - levá plícnice 6 - plicní žíly 7 - pravá věnčitá tepna 8 -srdeční žíly 9 - zadní dutá žíla 10 -plicní žíly 11 - pravá plícnice Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Schéma uložení srdce 1 - bránice 2 - VI. žebro 3 - hrot srdce 4 - prsní kost 5 - lopatka 6 - ramenní kost Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti KREVNÍ A MÍZNÍ ÚSTROJÍ Je uzavřený trubicovitý systém, který vede krev a mízu. Zahrnuje cévy, srdce a mízní orgány (mízní uzlíčky, mízní uzliny, brzlík, mandle a slezinu). Zajišťuje též obnovu, případně rozklad krevních a mízních elementů a obrany­schopnost organismu při infekci. Krev je nejdůležitější složka vnitřního prostředí organismu. Skládá se z plasmy (tekuté složky), červených a bílých krvinek (buněčné elementy) a krevních destiček. Červené krvinky jsou bezjaderné buňky, které zajišťují přenos kyslíku do krve při dýchání a jeho transport do tkání. Bílé krvinky jsou jaderné buňky, které mají schop­nost pohlcovat mikroby a tvořit obranné látky proti infekci (protilátky). Krevní destičky mají důležitou úlohu při srážení krve. Krev představuje 7-8 % tělesné hmotnosti jedince. Koluje v krevních cévách, které rozdělujeme na tepny (vedou krev ze srdce do orgánů), žíly (vedou krev z orgánů směrem k srdci a bývají opatřeny chlopněmi) a krevní kapiláry (mají tenkou stěnu a tvoří spojovací siť mezi tepnami a žílami). Krev zajišťuje transport kyslíku, živin a zplodin výměny látkové mezi buňkami tkání organismu. Míza obsahuje též plasmu (tvoří se z krevní plasmy jako tkáňový mok) a buněčné elementy (shodné s krví - čer­vené krvinky se v míze vyskytují ojediněle). Vzniká v mezibuněčných prostorech tkání jako tkáňový mok. Ten je obohacen v mízních orgánech o buněčné elementy a stává se tak mízou. Míza, která vzniká v oblasti zažívacího traktu obsahuje vstřebané rozštěpené zbytky z potravy a má bělavé zabarvení. Nazývá se chylus. Krevní oběhová soustava slouží rozvodu krve po celém těle. Jejím posláním je sjednocování různých orgáno­vých soustav v jednotný organický celek. Soustava pozůstává ze srdce, uloženého v hrudní dutině, a trubicovitých cév. Srdce funguje jako pumpa, jež udržuje krev v krevním řečišti pod tlakem v pohybu. Je uloženo v hrudní dutině, v pevném obalu zvaném osrdečník. Jeho základna směřuje nahoru a dopředu, hrot dolů a dozadu. Je ve spodní polovině hrudní dutiny, posunuto poněkud vlevo. Svislou svalovou přepážkou je rozděleno na pravou a levou polovinu. Každá polovina je rozdělena na menší předsíň a větší komoru. Komory od předsíní oddělují vazivové prstence (v jejich středu jsou předsíňokomorové otvory vybavené chlopněmi). Rytmickým smršťováním srdce je krev udržována v neustálém koloběhu. Levá komora žene krev do celého těla, pravá komora pouze do oběhu plicního. Do pravé předsíně vstupují dvě duté žíly: zadní přivádí odkysličenou krev z beder, ledvin, břišní stěny a z pánevních končetin, přední dutá žíla vede krev z hrudních končetin, hrudníku a orgánů krku a hlavy. Kromě toho se do ní vlévají konečné mízovody. Do levé předsíně vstupuje 5-8 plicních žil, které přivádějí z plic okysličenou krev. Po vehnání krve z předsíní do komor (systola předsíní a zároveň diastola komor) je krev hnána do srdečnice (aorty) a plicního kmene. Srdeční frekvence u zdravého klidného velkého psa činí 66-80 tepů za minutu, u malého psa 80-120 tepů za minutu. Rozlišujeme malý krevní oběh, velký krevní oběh a portální oběh. Malý krevní oběh začíná v pravé srdeční komoře, odkud jde krev plicním kmenem do plic. Zde se okysličuje a vrací se plicními žílami do levé srdeční předsíně. Velký krevní oběh začíná v levé srdeční komoře, kam vtéká okysličená krev z levé předsíně. Odtud odtéká okysličená krev srdečnicí (aortou) pod tlakem do celého těla. Do pravé srdeční předsíně se odkysličená krev vrací z přední části těla přední dutou žílou a ze zadní části těla zadní dutou žílou. Portální krevní oběh vede krev bohatou živinami vstřebanými v trávicím traktu do jater. Z jater jde krev obohacená živinami a látkami ne­zbytnými pro růst nových buněk a tkání, uvolněnými z jaterních buněk, jaterními žílami do zadní duté žíly a dále zpět do pravé předsíně. Takto přichází živiny do velkého oběhu a jsou rozváděny ke všem orgánům a tkáním. Mízní oběhová soustava je úzce spjata s krevními oběhy. Tvoří ji mízní cévy a mízní orgány. Začíná v mezibuněč­ných prostorách tkání jako mízní kapiláry, které vyplňuje tkáňový mok podobný krevní plasmě. Tyto vlásečnice se spojují v mízní cévy, které ústí do oblastních mízních uzlin jako přívodné míznice. Z mízních uzlin vystupují vývodné miznice, které se slévají v mízovody. V břišní dutině se slévají mízovody ze zadní části trupu a pánevních končetin a útrobní mízovody do mízní cisterny a z ní odtéká míza mízovodem do žilného oběhu. Z oblasti hlavy, krku a hrudních končetin odvádějí mízu mízovody uložené v průběhu průdušnice opět do žilného oběhu. Mízní orgány jsou mízní uzliny, brzlík, mandle, rozptýlené mízní uzlíky a slezina. Mízní uzliny (okrskové či orgá­nové) jsou shluky mízní tkáně, do nichž se sbírá míza z orgánů či částí orgánů. Jsou různé velikosti (hrachu až holubího vejce). Slouží k biologické filtraci mízy a ochraně organismu před infekcí. Je celá řada okrskových a orgánových mízních uzlin. Na živém psu jsou hmatné mízní uzliny spodní čelisti, povrchové krční mízní uzliny, podkolenní mízní uzliny a další. Při onemocnění příslušné krajiny jsou mízní uzliny zvětšené a na pohmat boles­tivé. Brzlík je popsán v kapitole Žlázy s vnitřní sekrecí. Jeho funkce je v mízní soustavě důležitá, a to především v raném věku - má význam pro obranyschopnost organismu proti infekci. Mandle jsou umístěny v ústní dutině v patrových obloucích. Jsou to protáhlé, asi 1 -2 cm dlouhé útvary, skryté pod slizniční řasou, takže se na živém zvířeti těžko vyšetřují. Slouží jako zábrany pro vstup infekce do zažívacího či dýchacího ústrojí. Roztroušené mízní uzlíky jsou především ve sliznici dýchacích a zažívacích orgánů, ale i v tkáních dalších. Zajišťují obrany­schopnost organismu proti infekci. Uvolněné buňky z těchto mízních orgánů ničí mikroorganismy. Slezina je plochá, protáhlá, má karmínově červenou barvu. Je uložena v břišní dutině na levé straně, přiléhá k žaludku. Vznikají v ní buněčné elementy krve a opotřebované krvinky zde zanikají. Je důležitým orgánem tvorby protilátek. Slouží též jako rezervoár krve. Žlázy s vnitřní sekrecí Poloha nejdůležitějších žláz s vnitřní sekrecí 1 - podvěsek mozkový (hypofýza) 2 - nadvěsek mozkový (epifýza) 3 - štítná žláza a příštitná tělíska 4 - nadledvinky 5 - slinivka břišní 6 - pohlavní žlázy Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Poloha povrchových mízních uzlin 1 - příušní mízní uzlina 2 - podčelistní mízní uzliny 3 - krční mízní uzliny 4 - přídatné mízní uzliny na hrudníku 5 - podkolenní mízní uzlina 6 - tříselná mízní uzlina 7 - vnitřní stehenní mízní uzlina Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ Vylučují hormony přímo do krve a takto ovlivňují činnost řady orgánů v těle živočicha, a tím i řadu důležitých život­ních funkcí. Jsou řízeny nervovou soustavou, na kterou působí i zpětně. Jsou to tyto žlázy: Štítná žláza je podélně oválného tvaru, uložena za hrtanem po stranách průdušnice. Hormony ovlivňuje intenzitu látkové výměny. Příštítné žlázy jsou vrostlé v předním pólu štítné žlázy, jsou velmi malé a pro život organismu nezbytné. Regulují látkovou výměnu v těle. Nadledvinky jsou tvaru protáhlého, uložené při předním pólu ledvin. Kůra (vrchní vrstva) vylučuje hormony, které řídí výměnu látkovou (poruchy růstu, svalové činnosti a trávení). Dřeň nadledvinek vylučuje hormon, který zrychluje srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak, zpomaluje dech a čin­nost zažívacích orgánů. Slinivka břišní je žláza s vnější sekrecí (vylučuje trávicí šťávy vývodem do dvanáctníku) a zároveň vylučuje hormony, které pronikají přímo do krve a ovlivňují hladinu cukru (glukózy) v krvi. Porucha vnitřně sekretorické složky vyvolává cukrovku. Pohlavní žlázy - samčí varlata, samičí vaječníky, i hormony, které vylučují, byly popsány v kapitole Pohlavní ústrojí. Placenta vylučuje hormon, který ovlivňuje zdárný průběh porodu. Brzlík řadíme k orgánům mízní soustavy. Je uložen před srdcem ve středohrudí. V raném věku vylučuje hormony podporující růst organismu mláděte. V průběhu dospívání brzlík postupné zaniká. Hypofýza má oválný tvar. Je uložena na spodině lebeční dutiny a je spojena stopkou s mozkem. Skládá se z části žlaznaté a z části nervové. Vylučuje růstový hormon, který ovlivňuje celkový růst organismu. Dále vylučuje hormony ovlivňující činnost štítné žlázy, nadledvinek, pohlavních žláz a mléčné žlázy. Ovlivňuje též regulaci obsahu vody v těle a čin­nost děložního svalstva při porodu. Epifýza je sevřena mozkovými polokoulemi. Dosahuje tvaru a velikosti ječ-menného zrna. Její hormon řídí činnost nadledvinek a sexuální dospívání Nervová soustava Schéma nervové soustavy 1 - mozek 2 - páteřní mícha 3 - lícní nerv 4 - první krční nerv 5 - spodní větve hrudnich a krčních nervů 6 - pažní pleteň 7 - bedrokřížová pleteň 8 - horní větve krčních nervů 9 - bederní nervy 10 - křížové nervy 11 - sedací nerv Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Schéma nepodmíněného reflexu Podráždění (P) vyvolané vnějším podnětem je vedeno nervovou dráhou (N) do centrální nervové soustavy (míchy - M), z níž vychází podnět pro výkonný orgán -sval (S). Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Mozek - pohled shora a zleva 1 - čichový lalok 2 - polokoule velkého mozku 3 - podélná štěrbina 4 - moze­ček 5 - páteřní mícha Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Smyslová ústrojí Schéma podélného řezu oční koulí a očnicí 1 - bělima 2 - okohybné svaly 3 - řasnaté těleso 4 - du­hovka 5 - rohovka 6 - čočka 7 - přední oční komora 8 - zad­ní oční komora 9 - cévnatka 10 - sklivec 11 - sítnice 12 - svazek zrakových nervů Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Schéma sluchově rovno­vážného ústrojí 1 - úpon ušního boltce 2 - zevní zvukovod 3 - bubí­nek 4 - kladívko 5 - kovadlinka 6 - čočkovitá kůstka 7 - třmínek (zapa­dající do oválného okénka vnitřního ucha) 8 - skalní kost 9 - hlemýžď 10 - polokruhovité chodby (blanité ústrojí černě, dutiny ve spánkové kosti bíle, spánková kost tečko­vaně) Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Kůže Schéma řezu kůží 1 - pokožka 2 - škára 3 - chlupový váček Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Chlupové štětičky 1 - pokožka 2 - krycí chlup 3 - chlupy podsady 4 - škára 5 - kořínek 6 - cibulka Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti Drápové lůžko 1 - kožní řasa 2 - kořenové lůžko 3 - stěnové lůžko 4 - chodidlové lůžko 5 - rohová stěna drápu Kliknutím na obrázek se vám nákres zobrazí v plné velikosti