pink

Pink Floyd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Pink Floyd
Základní informace
Původ	Cambridge, Anglie
Žánry	Art rock Progressive rock Psychedelic rock Space rock
Aktivní roky	1964—současnost
Vydavatel	Tower(US: 1967–69) Harvest (US: 1969–73; Europe: 1969–84) Columbia (US: 1974–2000) Capitol (US: 2001–dosud)
Příbuzná témata	Sigma 6
Web	www.pinkfloyd.co.uk
Členové
Nick Mason Richard Wright David Gilmour
Dřívější členové
Syd Barrett (1964–68; d. 2006) Roger Waters (1964–85) Bob Klose (1964)

Pink Floyd je anglická kapela, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Je to jedna z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin všech dob, prodala více než 250 milionů alb po celém světě,^[1] z toho přibližně 73,5 mil. jen v USA^[2].

Pod vedením Syda Barretta dosahovali Pink Floyd na konci šedesátých let skromného úspěchu jako kapela hrající psychedelický rock. Barrettova prchlivá povaha donutila ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se stal leaderem skupiny i hlavním skladatelem zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna skupiny vedla k vytvoření několika novátorských alb, The Dark Side of the Moon (1973), se kterým získali celosvětový úspěch, dále Wish You Were Here (1975), Animals (1977) a The Wall (1979). Album The Dark Side of the Moon se stalo jedním z nejklíčovějších alb 20. století. V roce 1985 vyhlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové (vedeni Gilmourem) v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Dosáhli obrovského komerčního úspěchu a podařilo se jim i usmířit se s Watersem.

Roger Waters s kapelou poprvé hrál po dlouhých 24 letech 2. července 2005 v Londýně u příležitosti Live 8, kdy hráli před nejpočetnějším publikem ve své historii. 8. ledna 2006 poskytl David Gilmour italským novinám rozhovor, ve kterém se vyjádřil, že skupina už nebude vydávat alba či podnikat turné, ačkoliv někteří členové se chystají vydat sólové nebo společné projekty. Možnost vystoupení podobnému tomu, jako bylo Live 8, David Gilmour ani Nick Mason nevyloučili.

Obsah [skrýt] 1 Historie kapely 1.1 Éra Syda Barreta: 1965–1968 1.1.1 Vznik a začátky 1.1.2 První kroky k úspěchu 1.1.3 Barrettův odchod 1.2 Hledání svého stylu: 1968-1970 1.3 Průlomová éra: 1971-1975 1.4 Éra Rogera Waterse: 1976-1985 1.5 Gilmourova éra: 1987-1995 1.6 Sólové projekty a dále: 1995-současnost 1.7 Budoucí směřování 2 Diskografie 2.1 Studiová alba 2.2 Kompilace 2.3 Živá alba 2.4 Soundtracky 2.5 Reedice 2.6 Singly v Top 20 2.7 DVD a video 3 Členové skupiny 4 Citace 5 Reference 6 Externí odkazy

[editovat] Historie kapely

[editovat] Éra Syda Barreta: 1965–1968

[editovat] Vznik a začátky

Pink Floyd vznikli původně z kapely, která se utvořila v roce 1965 a postupně nesla několik názvů: Sigma 6, The Megga Deaths, The Screaming Abdabs, The Architecture Abdabs a The Abdabs. Po jejím rozpadu někteří členové-kytaristé Rado „Bob“ Klose a Roger Waters, bubeník Nick Mason a hráč na dechové nástroje Richard Wright založili skupinu Tea Set. Po krátkém pokusu se zpěvákem Chrisem Dennisem^[3] se ke skupině přidal kytarista a zpěvák Syd Barrett a Roger Waters se přesunul k baskytaře.^[4]

Když Tea Set zjistili, že kapela stejného názvu už existuje, Barrett přišel s názvem „The Pink Floyd Sound“, podle dvou muzikantů, Pinka Andersona a Floyda Councila.^[5][6] Avšak v knize „The A-Z of Names in Rock“ Mark Beech namítá, že tato dvě jména byla v Anglii neznámá, cituje přitom článek z London Evening Standard, podle kterého bydlel Roger Waters v roce 1967 s Mickem Steadmanem, jehož dvě kočky se jmenovaly Pink a Floyd.

Nějaký čas ještě používali obě jména, „Tea Set“ i „The Pink Floyd Sound“, než definitivně zvítězil druhý název. Slovo „Sound“ bylo z názvu záhy vypuštěno, ale určitý člen („The“) byl příležitostně používán ještě několik let. David Gilmour nazýval skupinu The Pink Floyd až do roku 1984, ačkoliv pod tímto názvem nikdy nevydali žádnou nahrávku.^[7]

Ve svých počátcích dělala kapela coververze známých rhytm and blues melodií jako třeba „Louie, Louie“. Název se ustálil na „Pink Floyd“ a kapela se stala známou díky psychedelickému stylu s množstvím improvizací a sól.

Silně jazzově orientovaný Klose opustil kapelu a stal se fotografem.^[8] Nedlouho poté se Pink Floyd pustili do prvního nahrávaní s ustálenou sestavou:

• Syd Barrett- kytara a první hlas,
• Roger Waters- baskytara a druhý hlas,
• Nick Mason- bicí
• Richard Wright- klávesy a druhý hlas.

Barrett brzy začal s psaním vlastních písní ovlivněných americkým a britským psychedelickým rockem s přidáním vlastního poněkud bizarního humoru. Pink Floyd se stali oblíbenou undergroundovou kapelou a hráli na význačných místech jako „UFO club“, „Marquee club“ a „The Roundhouse“.

Koncem roku 1966 byla kapela pozvána, aby se podílela hudebně na filmu „Tonite Let’s All Make Love in London“ Petera Whiteheada. V lednu 1967 pro film nahráli dvě skladby („Interstellar Overdrive“ a „Nick’s Boogie“). Ačkoliv skoro nic z tohoto materiálu nebylo použito, skladby se nakonec dočkaly vydání v roce 2005 pod názvem „London 1966/67“.